zpět na forum

Jméno:Anna Spěváčková <spevackova@seznam.cz>
Datum:28.09. 17:25
Titulek:Výročí mnichovské dohody dne 29. 9. 2020odpovědět
NEZAPOMÍNEJME! Během noci z 29. na 30. září byla po zradě západních spojenců prvorepublikového Československa: Velké Británie a Francie, uzavřena tzv. Mnichovská dohoda o odstoupení českého pohraničí nacistickému Německu. Ihned poté začalo živelné vyhánění Čechů a Židů z odstoupeného pohraničí.Po 1. říjnu roku 1938 se tedy české obyvatelstvo v takzvaných Sudetech ocitlo v pozici bezprávné menšiny. Byly zrušeny a zakázány české politické strany a spolky, jejich majetek byl zabaven ve prospěch Říše. Byl zakázán český jazyk v úředním styku i kdekoli na veřejnosti. Bylo zastaveno vydávání českých knih, novin a časopisů. Zakázán byl český film a divadlo - i rozhlasové vysílání a bohoslužby v češtině. Byly zavřeny české střední školy i většina škol základních. Došlo i ke konfiskaci českého zemědělského majetku. První – a zároveň zřejmě největší a dodnes nejznámější – hromadnou násilnou akcí sudetských Němců vůči Čechům byl Habartovský masakr z 13. září 1938. Obec Habartov (Habisberk) na Chebsku měla tehdy asi tři tisíce obyvatel. Od ranních hodin 13. září 1938 pochodoval ulicemi dav zfanatizovaných Němců. Kolem půl deváté obsadili místní činovníci Sudetoněmecké strany obecní úřad a internovali obecního zřízence známého loajalitou k Československu.

Kolem půl desáté byl na věž kostela vyvěšen prapor s hákovým křížem. Poté byl obsazen klíčový poštovní úřad s telefonním a telegrafickým spojením. Po příchodu na četnickou stanici vyzvali Němci její české osazenstvo k odevzdání zbraní. To bylo odmítnuto. Následně byl jako první zastřelen praporčík Jan Koukol. Zbylí tři četníci se v bezprostředním ohrožení života začali bránit.

Manželku a malou dceru četníka Parduse místní nacisté svázali a vláčeli ulicemi. Poté ztýranou a polonahou Růženu Pardusovou dovlekli zpátky před stanici, aby donutili zbylé členy posádky ke kapitulaci. Ovšem posádka se stále bránila mnohonásobné přesile. Bitva v té době už trvala přes dvě hodiny.

„Z oken stanice střílel jsem na každý cíl, který se mi objevil, a nemohu udati, kolik pučistů jsem zasáhl. Byl jsem odhodlán brániti stanici do posledního náboje, přesto, že po nějaké chvíli jsem zůstal k obraně sám", oznámil později v hlášení strážmistr Jan Pardus.

Za této situace Němci nahnali před vchod do budovy Růženu Pardusovou a zaveleli, ať se posádka vzdá a složí zbraně, jinak ji zastřelí. Jako první vyšel četník Příbek, za ním strážmistr Křepela, jako poslední Pardus.
Jméno:Anna Spěváčková <spevackova@seznam.cz>
Datum:28.09. 17:26
Titulek:Výročí mnichovské dohody dne 29. 9. 2020odpovědět
Křepela se tváří v tvář zbraním rozhodl pokusit se o útěk a rozběhl se ke staré šachtě. Němci ho ale dostihli. Později byl nalezen mrtvý, s mnohačetnými poraněními včetně proražené lebky.

Vzápětí Němci spustili palbu, Pardus byl zasažen, ale po chvíli se probral. Henleinovci se na něj sesypali a jeden z nich ho dvakrát udeřil hornickým krumpáčem do hlavy. Pardus zůstal nehybně ležet v tratolišti krve, útočníci si mysleli, že je mrtvý, což mu zachránilo život. Brzy na to dorazil do vsi četnický autobus s posilami. Strhla se další přestřelka. I v ní měli čeští četníci své padlé, Když večer dorazila další posila z Karlových Varů, nastal v obci konečně klid. Na pár dní….

Četník Jan Pardus přežil s prolomením lebeční kosti, průstřelem ramene, zlomením prstu levé ruky a četnými zhmožděninami, jeho žena s otřesem mozku a také s mnoha pohmožděními. Pardusovi Němci jeho statečný odpor nezapomněli a po vzniku protektorátu ho začali vinit ze smrti vůdčího habartovského ordnera Plasse v tehdejším boji. Zatkli jej, nejdříve skončil ve vazbě v Pardubicích. Pak ho převezli do Prahy a byl odsouzen k trestu smrti, který nakonec nebyl vykonán. Zemřel až v roce 1994 ve věku 85 let. Podle vzpomínek jeho dcery byl až do posledních dnů fyzicky i duševně velice zdatný.
Jméno:Dr. Novák
Datum:29.09. 12:14
Titulek:výborněodpovědět
Dobrého dne přeji milostivá,
velmi si vážím Vašeho příspěvku a jsem rozhořčen, že tak málo lidí dny mnichovské zrady připomíná.
Ovšem, co musíme nutně konstatovati jest fakt, že historici po roce 1948 tyto události popisují poněkud nepřesně, čiliže mylně. Diplomacie ČSR udělala totiž zásadní chybu, když Dr. Beneš prostřednictvím ministra Nečase a prostřednictvím diplomatických styků s Republicou Del a France nabídli postoupení cirka 4000 km2 a přesídlení Německých občanů do Německa. Tím vlastně sami naši tehdejší politici ukázali, že se s myšlenkou postoupení části území jaksi ztotožňují, no a Čembrlejno a další toho pak už jen využili jaksi.
Rovněž je třeba připomínat, že pan president Hácha byl tudíž celkem hrdina. Tedy více hrdina, než zrádce.
Tudíž když to shrnu stručně - za dny zrady si můžeme sami, respektive za ně může také náš establišment.
Vám krásný den bez špatných zpráv!

přidat názor
 
© 2002 - 2004 neratky.cz, všechna práva vyhrazena; kontakt: redakce@neratky.cz