Vážená paní Zímová,
Reaguji na Váš dopis ze 7. června.
Příčka oddělující centrální chodbu od sdílené čekárny psychiatrie a psychologie může být
provedena z mléčného skla, propustí tak denní světlo a zároveň zajistí diskrétnost čekajícím
pacientům.
Zázemí lékařů jsme navrhli sdílené na základě zkušeností z jiných poliklinik a na základě
požadavků KHS, konkrétně vyhl.107/2001, §11, odst. 1 a 3. Některé specializace na rozdíl od
Vás mohou vyžadovat převlékání do pracovního oděvu a očistu těla, sdílené sprchy jsou
praktické i v případě, že je nevyžaduje žádný předpis a navrhujeme je i do kancelářských
budov. Využívají je mj. třeba pracovníci cestující do práce na kole, v lékařské praxi nelze vyloučit znečištění pacientem, např. pozvracení. Denní místnost je vhodný prostor pro
konzumaci pokrmů mimo samotnou ordinaci v případě, že doba pauzy neumožňuje stravování mimo budovu.
Místnost označená jako recepce bude spíše sloužit jako místnost pro ostrahu, pokud by
zvýšené bezpečnostní nebo epidemiologické riziko vyžadovalo kontrolu počtu lidí vstupujících do budovy. Může být samozřejmě využita též jako informační pult pro lepší orientaci nově příchozích, případně volitelná služba telefonických objednávek vyšetření,
pokud by o ni byl zájem.
Nyní k atriu v budově. Nejen od Vás ke mně zaznívají výhrady k architektonickému řešení,
kdy atrium je prezentováno jako prvek zdražující budovu, je voláno po úsporném řešení
s centrální chodbou. Pokusím se vysvětlit, proč řešení s centrální chodbou není dobré a proč
by budovu nijak nezlevnilo umístění vertikálních komunikací do středu budovy.
Budovu jsme navrhovali na konkrétní místo, brownfield po bývalé budově jeslí (školky pozn. A.S.), místo jasně vymezené v rohu parku v sousedství budovy záchranné služby. Je tedy namístě, že limitní rozměry budovy byly dány vymezenou parcelou. Volba parcely pro městskou polikliniku na zvoleném místě je logická a správná, v místě se nachází nová zastávka vlaku a budova je v těsném sousedství nemocnice, pacienti vyžadující odborná vyšetření, tak pouze přejdou
cca 130 metrů přes park. Tvar parcely potom determinoval možná řešení, a to nejen
vlastnickou hranicí vymezující využitelnou plochu v souladu s územním plánem, ale i řadami
stromů, které parcelu lemují a které jsme chtěli zachovat a do celého konceptu zapojit.
|