| NEZAPOMÍNEJME! Během noci z 29. na 30. září byla po zradě západních spojenců prvorepublikového Československa: Velké Británie a Francie, uzavřena tzv. Mnichovská dohoda o odstoupení českého pohraničí nacistickému Německu. Ihned poté začalo živelné vyhánění Čechů a Židů z odstoupeného pohraničí.Po 1. říjnu roku 1938 se tedy české obyvatelstvo v takzvaných Sudetech ocitlo v pozici bezprávné menšiny. Byly zrušeny a zakázány české politické strany a spolky, jejich majetek byl zabaven ve prospěch Říše. Byl zakázán český jazyk v úředním styku i kdekoli na veřejnosti. Bylo zastaveno vydávání českých knih, novin a časopisů. Zakázán byl český film a divadlo - i rozhlasové vysílání a bohoslužby v češtině. Byly zavřeny české střední školy i většina škol základních. Došlo i ke konfiskaci českého zemědělského majetku. První – a zároveň zřejmě největší a dodnes nejznámější – hromadnou násilnou akcí sudetských Němců vůči Čechům byl Habartovský masakr z 13. září 1938. Obec Habartov (Habisberk) na Chebsku měla tehdy asi tři tisíce obyvatel. Od ranních hodin 13. září 1938 pochodoval ulicemi dav zfanatizovaných Němců. Kolem půl deváté obsadili místní činovníci Sudetoněmecké strany obecní úřad a internovali obecního zřízence známého loajalitou k Československu.
Kolem půl desáté byl na věž kostela vyvěšen prapor s hákovým křížem. Poté byl obsazen klíčový poštovní úřad s telefonním a telegrafickým spojením. Po příchodu na četnickou stanici vyzvali Němci její české osazenstvo k odevzdání zbraní. To bylo odmítnuto. Následně byl jako první zastřelen praporčík Jan Koukol. Zbylí tři četníci se v bezprostředním ohrožení života začali bránit.
Manželku a malou dceru četníka Parduse místní nacisté svázali a vláčeli ulicemi. Poté ztýranou a polonahou Růženu Pardusovou dovlekli zpátky před stanici, aby donutili zbylé členy posádky ke kapitulaci. Ovšem posádka se stále bránila mnohonásobné přesile. Bitva v té době už trvala přes dvě hodiny.
„Z oken stanice střílel jsem na každý cíl, který se mi objevil, a nemohu udati, kolik pučistů jsem zasáhl. Byl jsem odhodlán brániti stanici do posledního náboje, přesto, že po nějaké chvíli jsem zůstal k obraně sám", oznámil později v hlášení strážmistr Jan Pardus.
Za této situace Němci nahnali před vchod do budovy Růženu Pardusovou a zaveleli, ať se posádka vzdá a složí zbraně, jinak ji zastřelí. Jako první vyšel četník Příbek, za ním strážmistr Křepela, jako poslední Pardus. |
