zpět na forum

Odpovědět na

Jméno:Anna Spěváčková
Datum:
Titulek:Lepší adaptace než regulace.
Například nepůvodní druhy rostlin a dřevin se rozlišují na archeofyty, které se k nám dostaly před objevením Ameriky, a neofyty, které se objevily po roce 1500. Další možnost dělení je pak na nepůvodní, naturalizované, invazní a expanzivní druhy. Podle stávajících lidských měřítek. Za „nepůvodní“ ale podle různých interpretací považujeme i organismy, které tu nežily třeba jen před deseti, padesáti, nebo 100 lety, a hojně se takových tezí využívá právě při zachování „přirozenosti krajiny“. Jenže ta se mění tak, jak se mění vývoj počasí, jak postupuje eroze, jak v ní expandují (nejen) lidé, a jak se měnila celé věky a každý den v minulosti, jen prostřednictvím jiných vlivů. Další filozofickou otázkou tak je, zdali má logiku na jednu stranu celou společností přijímaná klimatická změna, a zároveň snahy zachovat původní „přirozený“ ráz krajiny a prostředí vůbec. Ono to totiž nejde. Zejména když je převažující cestou k nápravě „nepřirozenosti“ přírody její cílená regulace, tedy v praxi další nepřirozenost. Daleko přirozenější je totiž již dříve zmíněná adaptace se vším, co k ní patří. Například v lesnictví, které k tomu skýtá právě v současné době poté, co byly odlesněny rozsáhlé plochy původních porostů, celkem ideální příležitost. Na mysli mám zejména taktiku nebránit se potřebným změnám struktury lesních porostů nejen vysazováním pionýrských dřevin a listnáčů, ale nebránit se ani „nepůvodním“ druhům, jako je třeba douglaska tisolistá. Té se už léta v naší zemi velmi dobře daří a douglaska je dokonce nejvyšším stromem v ČR a zřejmě i v celé střední Evropě. Lze tak předpokládat, že její plochy porostou i bez cílené výsadby, stejně jako bude možné v našich lesích stále častěji nacházet hřiby kováře, kterým vyhovují rostoucí teploty. Douglaska je samozřejmě jen modelový příklad ortodoxního přístupu k „nepůvodnosti“, stejně jako příklad z lesnictví. Pokora vůči přírodě Podstatné je totiž něco jiného – totiž pokora člověka vůči přírodě, což aktuálně zahrnuje především výzvu nepokračovat v regulaci něčeho, co nejde. Nelze tak například cíleně navracet do přírody šelmy s argumentací, že dříve na našem území žily. Je to totiž polopravda – žily, ale krajina a životní prostředí vypadalo jinak, takže kromě navracení jednoho konkrétního druhu bychom museli do krajiny vrátit i všechny organismy s jeho někdejším výskytem spojené, což jsou stovky, spíše však tisíce organismů, z nichž mnohé ani neznáme. Čas prostě vrátit nelze.

Text příspěvku

Jméno:
E-mail:
Nadpis:
Text:
 
© 2002 - 2004 neratky.cz, všechna práva vyhrazena; kontakt: redakce@neratky.cz