Dnes jsem v lesíku u městského úřadu napočítala čtyři upravené plochy, na nichž rostly stříbrné smrky vyvrácené vichřicí Sabine. Nedivme se, smrky nemají uzpůsobené kořeny k získávání vody z hloubky, a tak je mají rozložené těsně pod povrchem, aby zachytily vodu ze srážek a mohly současně dýchat (což udivuje mnoho lidí, kteří se diví: "Copak kořeny dýchají?" Kupodivu ano, dokonce dýchá celá rostlina, je to přece živý organizmus jako my, lidé), ale bohužel jejich stabilita je nevalná, neboť vyrůstají v písku. Stačí prudký závan a jdou k zemi. Přesto to není důvod k tomu, aby byly zlikvidovány. Všechny stromy a keře, které nyní máme kolem sebe, ochlazují v létě rozpálené město, zvlhčují prostředí, zachycují prach a tlumí hluk. To, co se nyní vysadí (tedy doufejme, že se vysadí), je určeno pro naše potomky. |