| Panebože, kam jsme to dospěli (Pozn. A.S.).
Starosta Řeporyj Pavel Novotný, šéfredaktor v jednom bulváru (syn toho... "baviče" Petra Novotného, móc dobře si ho pamatuji ze SVVŠ v Olomouci - Hejčíně) spolu se zastupiteli schválili stavbu pomníku vlasovcům. Oni ti chytrolíni v Řeporyjích nemají ani ponětí, kdo byli vlasovci a další rusové, hlavně kozáci, v německé armádě. Slyšeli někdy o tzv. Zákřovskem masakru? Asi ne. Objasním s pomocí internetu.
Do malé vísky dorazil 18. dubna 1945 prapor ruských kozáků, který bojoval na straně wehrmachtu. Skupina Feuermittel tvrdila, že hledají partyzány. Ti v oblasti skutečně operovali, po příchodu kozáků do regionu ale odešli na Prostějovsko. Kozáci ve večerních hodinách obec Zákřov obklíčili, řadu domů vyrabovali a několik stavení zapálili. Místním bránili, aby hořící domy hasili. Kozáci v německých službách nakonec zatkli třiadvacet mužů a odvezli je do nedalekého Velkého Újezdu, kde sídlilo gestapo. Po výsleších čtyři muže propustili.
Devatenáct mužů ale mučili a o dva dny později zavezli do lesa k samotě Kyjanice, kde je zabili střelou do týla. Všechny potom zavřeli do dřevěné boudy, kterou polili dehtem a benzínem a zapálili. Pozdější ohledání ukázalo, že všichni muži měli polámané stehenní kosti a někteří z nich po výstřelu ještě žili a uhořeli tak zaživa.
Mezi oběťmi byl i Jaroslav Žák, který pobýval v Zákřově u své rodiny, protože v Brně, kde žil, se obával bombardování. Další obětí byl osmnáctiletý židovský chlapec Otto Wolf. Ten se s rodinou po tři roky ukrýval za pomoci místních v okolí před deportací. O životě v úkrytech si psal deník a je označován za českou Annu Frankovou. Při mučení neprozradil, že se v Zákřově skrývají i jeho rodiče a sestra.
K místu tragédie se podle vzpomínek místních až do konce války nesměl nikdo přiblížit. Poté byly ostatky devatenácti zavražděných mužů exhumovány. Řádění nacistů připomíná od roku 1949 památník Zákřovský žalov. |
