Zažila jsem, že mladý muž u podatelny na Kojetické marně hledal na informační tabuli archiv. Když jsem ho upozornila, že tento odbor sídlí na náměstí, mladík zesinal a málem omdlel. "Vždyť jsem před chvílí vystupoval z autobusu na náměstí, proč tam není nějaké upozornění? "No, máte smůlu, musíte zpátky". Zjistila jsem, že i u nás v Nera mnoho lidi neví, že radnice není pouze na Kojetické ulici, ale i ve výškové budově na náměstí.
Jenže informovanost v Neratovicích je na úrovni kdysi odsunuté pohraniční vesnice. Vlastně je to ni urážka. V Neratovicích je to mnohem, mnohem horší. Většina vesnic i měst si zachovala místní nebo městský rozhlas na rozdíl od Neratovic, kde ho okamžitě nové vedení zrušilo, aby ho nemuselo opravit, stejně jako lávku přes plavební komoru.
A ještě jednu perličku: Jeden zoufalý starší muž cloumal dveřmi od oddací síně, aby se dostal na radnici. Zřejmě se domníval, že hogo fogo prosklené dveře musí být vstupem na radnici. Nakonec byl upozorněn, že do radnice se dostane těmi dvojitými obyčejnými dveřmi. Jedny patří malometrážním bytečkům nad Městským úřadem, kterému patří druhé dveře. No prostě paradox.
Na závěr: jdete na radnici, jsou úřední dny a vy doufáte, že v tuto dobu musí být úředníci k dispozici. Předpokládala bych, že pokud ´úředník není v kanceláři, měl by na dveře viset cedulka vysvětlující jeho nepřítomnost. Bohužel, je jen málokdy. A tak se ptáte v okolních kancelářích. Nejčastější odpověď zní: "Je tady, ale někde poletuje po úřadě". A tak si sednete na chodbě a čekáte. Někdy se dočkáte, někdy ne. Další frekventovaná odpověď zní: "Je v terénu už celé odpoledne." Tázaný netuší, že příslušný úředník byl viděn, jak kráčí k domovu či ve svém autě opouští Neratovice. Pak bychom se mohli ještě bavit o tzv. dress codu na radnici, i to by bylo zajímavé. Ale pro dnešek to stačí.
| 
