Matka s malým dítětem a kočárkem má dilema: Co s nimi? Nechat dole kočárek a vzít dítě do náručí? Nelze, kočárek by ukradli. Nebo vytáhnout kočár i s dítětem nahoru? Nelze, to samotná ženská nezvládne. A co s dvojčaty? To je doslova průšvih. Tenhle problém nechával město roky chladným, těm nahoře to bylo fuk. Vedoucí odboru Koníček, hlavní protagonista radnice, zřejmě zkušený architekt, prohlásil, že umístit rampu nejde a výtah by se prodražil !!!!(Ale čtyři a půl milionu narvat do zbytečné pergoly na střeše domova důchodců nevadilo.)
Lidé se museli smířit s tím, že peníze pro socky nejsou a nebudou.
Jenže zub času zapůsobil. Venkovní schodiště se začalo opět bortit a přesto, že byla provedena oprava (mimochodem odfláknutá, jak je zde zvykem), bylo zřejmé, že už dál nejde jen flikovat další díry.
Nespokojenost lidí rostla, takže radnice musela chtě nechtě hledat jiné řešení. V přízemí budovy se uvolnily prostory po vietnamském obchodě (proč je město pronajímalo?) a místo něj zde bylo po rekonstrukci umístěno zprostředkování zaměstnání a hmotná nouze. Zbytek Úřadu práce, firma Klokoč a další pronajímané prostory zůstaly nahoře v poschodí.
Vzhledem k tomu, že plášť budovy tvořily tzv. boletické panely, což jsou skleněné desky zevnitř pokryté nebezpečným karcinogenním azbestem, městu nezbylo, než zahájit důkladnou venkovní rekonstrukci budovy. Byla vypsána veřejná zakázka pod názvem Snížení energetické náročnosti budovy Na Výsluní č. p. 1234, Neratovice za 12 milionů korun, částečně financována ze zdrojů Evropské unie prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí (OPŽP).
Jenže, jak se dalo, bohužel čekat, město v zadávacích podmínkách nepožadovalo vybudování rampy pro vozíčkáře ani výtahu. Požadovalo pouze snížení energetické náročnosti budovy zateplením fasád, zateplením střechy, výměnou panelů lehkého obvodového pláště (a s tím spojená likvidace azbestu) a výměnou výplní otvorů a instalace nové otopné soustavy.
A to je vše. Přece město nebude vydávat další peníze na bezbariérový přístup do budovy, když má jiné zájmy. A tak dál budou staří lidí, invalidé, matky s kočárky a postižení přemýšlet, jak se dostanou do budovy s dvaceti schody a budou se ptát, proč město šetří na svých slabších občanech, proč byly miliony investovány do zbytečně nákladných rekonstrukcí bezvýznamných vedlejších ulic ve městě, zpackaného a už zase poničeného regenerovaného sídliště Na Výsluní, do dotací a grantů pro sportovcem a kdo ví, do čeho ještě.
|