Proč vlastně? Pan Čermák byl přece komunista a na ně vzpomínat se nedoporučuje. Za komunismu, ne, to není správně, nikdy jsme k němu nedospěli, byli jsme socialistická republika, tak tedy za socializmu bylo přece všechno špatné, úpěli jsme pod totalitou asi jako za Habsburků, republika byla obtočená dráty a o svobodě se nám mohlo jenom zdát. Nebudu tady vypočítávat klady a zápory minulého režimu, stačí jen to, že tady v Neratovicích jsme dostali zadarmo byt, lidé měli zaměstnání, byly k dispozici jesle, školky, školy, kroužky, možnost sportovat, vše zadarmo nebo za pár korun, děti jezdily na školy v přírodě, aby se vzpamatovaly z nezdravého ovzduší. Postavil se bazén, koupaliště, hala, kulturák, ZUŠka, byla tady veškerá pohotovost a hlavně se stavěly stovky bytů. Kolem Spolany se vysadil ochranný zelený pás. Většina toho byla zásluha pana Čermáka, který rozhodl, že tady vznikne nové město.
Pan Vladimír Čermák byl člověk, který hovořil se lidmi, naslouchal jim, pomohl jim řešit tíživé životní situace. Když za ním někdo přišel, vyslechl jej a podle možnosti pomohl. Nepamatuji, že byl arogantní k lidem, jak se, bohužel, dnes chovají politici v čele města. Běda, když někdo z tmavých spoluobčanů zlobil. Už šel k předsedovi na koberec. Samozřejmě, že nebyl svatý. Měl své chyby. Rozhodoval o městě s ohledem na tehdejší zvyklosti. Jeho spolustraníci nedosahovali jeho kvalit, často to byli omezení a netolerantní komunisté. Rád se podíval skleničce na dno. Víc nevím, tak dobře jsem jej zase neznala. Ale byl člověk na svém místě. Pro většinu lidí byl autorita, uznávaná hlava města. Na prvním místě bylo pro něj blaho města a jeho obyvatel, ne jeho osobní prospěch. Nijak se neobohatil. Jak řekl farář Kubý na jeho pohřbu: V kalhotách přišel na svět, v kalhotách z něj odešel.
Před lety těsně po převratu někdo ze straníků navrhl, aby na dnešní radnici byla umístěna tabulka s upozorněním, že zde žil a pracoval předseda národního výboru Vladimír Čermák. V porevoluční euforii a naději v zářné zítřky návrh neprošel.
Uplynula řada let. Zářné zítřky se kamsi rozplynuly, na radnici se střídají všelijací starostové a pamětníci začínají srovnávat. Když byl Čermák, mluvil se lidmi. Dnes ne. Nikomu se neposmíval. Ptal se jich na názor. Zajímalo ho, co zde chybí a mohlo by se prosadit. O tom se nám může jen zdát. Obyčejní lidé pro něj nebyli socky ani póvl jako dnes. Za odlišný názor či kritiku nikoho nepronásledoval ani na něj nevolal policii nebo soudy. Naopak, pokud to šlo, zjednal nápravu.
Není divu, že se zase objevil návrh, tentokrát na udělení čestného občanství panu Vladimírovi Čermákovi, in memoriam., který předložil zastupitel za ČSSD pan Hornák. Jako předkladatel odůvodnil svůj návrh podobně jako jsem nastínila nyní já. (Bohužel, nemohu vám jej přesně citovat, podklady pro zasedání zastupitelstva ze dne 25. 10 z webu, jako obvykle, byly odstraněny.)
Hlasovalo se. Pro udělení čestného občanství panu Vladimíru Čermákovi bylo pouze 8 zastupitelů, proti pět, cca tři se zdrželi hlasování. To jsem zachytila. Kdo jak hlasoval, vám nemohu zprostředkovat. Z druhé řady pro diváky nelze přečíst jména, i když mám brýle. Přehled hlasování je tak rychlý, že jej nezachytíte. I to je jeden z mnoha důkazů, jak vedení města pohrdá občany. Co k tomu dodat?
Proč návrh neprošel? Jsou zastupitelé hlasatelé antikomunizmu a nepřenesli by přes srdce, kdyby byl čestný občan, ač po smrti, komunista? Nebo žárlí na člověka, který to dělal lépe než oni? Chtějí zahladit socialistickou historii města, která se jim nehodí do krámu? Chtějí, aby jen jejich éra byla zapsána do historie? Asi od každého něco. Kdo ví.
P. S.: Jeden ze zastupitelů se zeptal ostatních, proč hlasovali proti, protože o žádných nepříznivých činech pana předsedy se zde nehovořilo. Všichni mlčeli, jen radní Kořanová pravila, že na to měla málo času. Tak, tak. |