Mohly, ale nebudou. Byly vykáceny, ačkoli svou vitalitu – životnost dokazovaly právě tím, že každoročně bohatě kvetly, neusychaly jim větve ani viditelně nestrádaly. Stárly, některé rychleji, jiné pomaleji. Ale ani to nebyl důvod ke kácení. Mohly postupně dožít a lidem dělat radost svými květy. Jakmile by začaly usychat, mohly být průběžně nahrazeny jinými stromy a keři.
Nyní místo krásných rozvětvených stromů se zde tyčí kmeny alergenních habrů, připomínajících telegrafní sloupy. Pravidelné, naklonované, unifikované, nezáživné a nudné.
Zmizela pestrost a krása. Po celém městě padá jeden strom za druhým. A to v době, kdybychom měli být rádi, že vůbec máme stromy, které nám pomáhají udržet jakž takž zdravé město. Jen se kácí a místo zlikvidovaných stromů se nic nevysazuje. Místo bujné zeleně vznikají planiny a prázdná místa bez zeleně.
Kde nerostou stromy, žije se lidem špatně. | 
