Vybrali si naše náměstí jako podivnou plochu mezi paneláky a železnicí a chtějí ji dočasně oživit. Osobně se domnívám, že náměstí potřebuje oživit trvale a nepotřebujeme k tomu žádné happeningy. Stačilo by, kdyby každou neděli odpoledne hrála na náměstí hudba, mohly by se střídat naše místní kapely, o kterých ani nevíme, že existují, k tomu židle na sezení, stánky s občerstvením a taková setkání by jistě přitáhla lidi. Začalo by se na jaře a končilo na podzim. Všechny žánry – dechovka, cimbálovka, tradiční jazz, pěvecké sbory, folklor, divadla a divadýlka pro děti…Stačilo by trvale instalovat pódium jako na Mělníku, kde mělnické kulturní léto má svoji tradici.
Jen podotýkám, že ve městě má trvalé bydliště 4044 obyvatel starších 65 let! Tito staří lidé většinou nemají dost peněz na to, aby chodili na placené kulturní akce ani příliš necestují. Zasloužili by si možnost setkávat se a společně se pobavit. Většin z nich není fanoušky rocku ani jazzu, jít do kina za padesátikačku není ono, zvlášť pokud jim naservírují Padesát odstínů temnoty..
Radnice by akce financovala, když má peníze na odměny a vyhazuje je oknem za zmršené stavby, mohla by je věnovat občanům pro jejich potěšení. Organizací by mohl být pověřen ředitel SD I. Fried, který je ve své funkci uměle udržován, i když už je v důchodu. Ale to bychom asi dostávali jen jazz a rock, on nic jiného neuznává...
Ale zpátky k happeningu. Měl by se odehrávat v posledním červnovém týdnu. Ještě před ním by se mělo uskutečnit setkání s obyvateli. Je plánováno na 28. března 2017 od 17.00 hod. do 19.00 hod. v malém sále Společenského domu.
Článek o akci, skromně se krčící mezi informacemi o Tišicích, kurzem češtiny pro cizince a léčbou akutních a chronických ran, vyšel v Listech (a v novinách 5+2). Je docela snadné jej přehlédnout. Nebyl zveřejněn na nějakém nápadném, důležitém místě, jak bychom asi očekávali, protože obsahuje jednu velmi, pro radnici velmi nepříjemnou informaci: pořadatelé chtějí, ještě před akcí na náměstí, uspořádat první veřejné setkání místních obyvatel a společně s nimi probrat, jaké problémy a především potenciály může mít náměstí, a jaké aktivity by se na něm daly, třeba jednorázově, uspořádat během posledního červnového týdne.
To je právě to, co vedení města nechce, ale nemůže tomu zabránit; nezveřejnit článek ředitelky spolku „Piáno na ulici“ není možné, a tak byl článek zařazen na jedenáctou stránku mezi bezvýznamné zprávy. POZOR, uvědomte si, že o umístění a zařazení článků do Listů de facto rozhoduje starostka Mrzílková za přítomnosti místostarostky Rajchertové. Úřednice Kovářová jen plní rozkazy.
Naše vedení se velmi bojí setkání s občany, vždyť v lednu 2015 oznámila v Listech starostka, že plánují veřejné setkání na téma vybudování odstavného parkoviště a možných systémových návrzích řešení, ale setkání se nikdy nekonalo. Starostka jen slibovala a nic nedodržela. V září minulého roku prohlásila na zastupitelstvu, že je možné, aby se setkání s občany uskutečnilo, a opět slib nesplnila. Kdo jednou zklame, není možné mu věřit.
Uvidíme, kolik lidí přijde na setkání a co se tam bude odehrávat. V každém případě jedna vlaštovka jaro nedělá; pokud není vedení ochotné s lidmi debatovat a akce organizovat, nic se v Neratovicích nezmění. Bude to i nadále mrtvé město. | 
