Záhy po převratu ke kapitalizmu byly všechny tradice našeho školství shledány jako zbytečné a přežilé. Zažila jsem to jako učitelka, takže si mohu dovolit o tom psát.
Kázeň? Přežitek minulého režimu. Děti musí být ve škole šťastné, mohou si dělat co chtějí, chodit kam se jim zlíbí, nikdo jim nebude nic nařizovat ani je kárat, nebo, nedej bože, jim dát výchovný pohlavek. Žádné tělesné tresty, raději vůbec žádné tresty. Domluvit, vysvětlit, upozorňovat, stále dokola, až to dítě pochopí, to je jedině správné. Možné je se na ně zamračit, ale jen lehce, aby se neurazily. Děti si budou určovat, co budou dělat, budou hodnotit učitele jak a co učí a když se jim znelíbí, půjde. Učit se něco nazpaměť poškozuje ego dětí, je nutné s nimi zacházet jako v bavlnce, aby jim škola neublížila. Hlavně je nepřetěžovat učením, žádné domácí úkoly, povzbuzovat jejich sebevědomí, nechat je dělat co chtějí. Společnost se musí přizpůsobit jim, ne oni společnosti, jak hlásal totalitní režim.
Dílny? K čemu nám budou v nové době? Všichni budou sedět u počítačů, žádní řemeslníci nebudou potřeba, všichni budou mít maturitu a skoro všichni vysokou školu.
Už jsme se pomalu blížili k této vysněné metě, už mají skoro všichni maturitu, o něco málo méně vysokou školu, když najednou vyšlo najevo, že děti jsou nešikovné, kromě staré generace si nikdo neumí nic udělat, chybějí řemeslníci a děti nechtějí pracovat rukama. Některé z nich rukama nikdy nic nedělaly, ani jejich rodiče. Ani je nenapadne se jít vyučit, pracovat je ponižující, budou přece sedět v kanceláři nebo v nějaké neZiskovce něco jako Člověk v plísni.
Jenže naše montovny volají po lidech, kteří umějí na pásu přišroubovat šroubek či přinýtovat bezpečnostní popruhy a naše mládež to nejen nechce dělat, ale ani to neumí.
A tak ministryně Vlachová jako správný předvoj nového globálního multikulti školství vyhlásila změnu: „Do škol se vrátí dílny.“ Jak to chce udělat, mi není známo. Pamatuji jednu školu, kde byly fantasticky vybavené dílny – dřevo a kovo. S ponky, veškerým nářadím, vrtačkami, soustruhy apod. Vždyť školy měly družbu s továrnami a ty je pomohly dovybavovat. Po převratu s příchodem nové doby bylo veškeré zařízení vyházeno a také rozkradeno. Hlavně nebylo možné najít všechny drahé stroje. Záhadně se ztratily. Někdo si je prý vypůjčil. Místnosti byly přebudovány na počítačové pracovny a dnes už nikdo netuší, co tam původně bylo. Nevím, kde chce ministryně Vlachová najít místo pro dílny a peníze na jejich zařízení. Ale holka je to šikovná, když se jí podařilo prosadit inkluzi, proč by nezískala potřebné finance na pár kladiv a šroubováků. Nakonec dětičky mohou pracovat ve třídách. Bude je učit každý, kdo má...no přece chuť je učit. A když nemá chuť, dostane to befelem. Tak už to ve školství chodí.
Jen tak na okraj je nutné dodat, že ze škol nezmizely jen dílny, ale byla odstraněna i většina chemických látek z kabinetů a pracoven, takže se nedají dělat pořádné chemické pokusy, zmizely pozemky a s nimi i všechno nářadí, někde už nejsou ani kuchyňky, aby se děti mohly učit vařit (matky je už nic nenaučí, ještě že v televizi se vaří pořád), tělesná výchova zmírá na úbytě, v hudebce se nezpívá a když tak jedině anglické písně, lidovky nejsou in…..dá se říct, že naše školství jde do kopru. Proč ne, lépe se vládne lidem nemyslícím, hloupým a nevzdělaným. | 
