Množství zemědělské půdy, stejně jako její úrodnost se dramaticky snižují. Přispívají k tomu necitelné zásahy zemědělců, pěstování řepky a kukuřice, ale také přívalové deště a celková klimatická situace. Potravinová soběstačnost je rovněž tatam a stále se snižuje.
A do toho ještě geneticky modifikované potraviny, u nichž není jisté, jak se projeví na dalších generacích. To jsou podle Anežky Janotové z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedry rostlinné výroby České zemědělské univerzity v Praze velmi aktuální a závažné věci.
Jak uvádí Anežka Janotová v rozhovoru pro Parlamentnímlisty, „klesá živočišná výroba, tudíž klesá i produkce organických hnojiv (na př. hnůj) a čím dál tím méně jsou v zemědělství využívána. Tato hnojiva zajišťují dlouhodobou produktivitu půdy. Pokud to takto bude pokračovat dál, bude půda za pár let mrtvá a neplodná. Nehledě na to, že se v poslední době pěstuje velmi mnoho kukuřice, která je širokořádkovou plodinou, takže na mnoha lokalitách dochází k erozi (odnášení půdy) ať již vodní nebo naopak způsobenou suchem. Kromě kukuřice zatěžuje půdu také pěstování řepky olejky, která na našem území zaujímá ročně okolo 400 tisíc hektarů. Je to nejintenzivněji obhospodařovaná plodina s nejvyšším počtem vstupů do porostu v podobě hnojení a postřiků pesticidy.“
Dodávám, ubývá oblastí, kde je půda ještě úrodná. Každý rok ubývá 7 500 hektarů orné půdy, většinou té nejkvalitnější, v nížinách. Aby byla možná náprava, nestačí jen změnit myšlení lidí, to bychom se načekali, ale musí zakročit vláda., ministerstvo zemědělství, životního prostředí a stanovit přísná nápravná a ochranná opatření.
Není přece možné, aby se pár lidí v Neratovicích v čele se starostkou rozhodlo zničit dva hektary MĚSTSKÉ zemědělské půdy jen proto, že to navrhli nějací „experti“ z ČVUT, kterým je jedno, že město přijde o plochu ještě stále úrodné půdy, kterou je možné zavlažovat labskou vodou a to je v době, kdy hrozí katastrofální sucho, přímo zázrak.
Položil si někdo z nich otázku, co čeká naše děti? Co budou prožívat naše vnoučata, co budou jíst, jaké budou mít zdravotní problémy?
Myslíte si, že naše děti a vnoučata budou vzpomínat na krásné parkoviště? Ani náhodou. Budou vzpomínat na rozkvetlé lány, na volně plynoucí řeku, na stinný les. Ale to všechno, pokud bude město v čele se starostkou Mrzílkovou takto hospodařit, časem zmizí. Zůstanou šedivé rozpálené ulice bez stromů, prašná parkoviště s rozžhavenými karoseriemi aut, holé rozpukané plochy zhnědlé spálenou trávou s řídce roztroušenými kmínky ubohých stromů. A paneláky pokryté zářícími barvičkami, aby překryly tu ubohost.
Půda je přece naše bohatství, v tomto případě dokonce patří městu a takových ploch už není mnoho. Místo aby si naše vedení města vážilo našeho majetku, zničí jej kvůli parkovišti. Zničí pole i kus krásné krajiny.
Nezapomeňte na to, až budou volby. | 
