Každý strom (a platí to pro všechny organizmy) má různou schopnost odolávat působení stresoru. Některý strom přežije kůrovce nebo sucho, jiný chátrá až uhyne. Je to jako u lidí, někdo je náchylnější, jiný ne. Často platí, že když stresor působí dlouhodobě, strom si na něj zvykne a přizpůsobí se. Třeba strom na větrných místech má větve trvalé ohnuté ve směru větru a nezlomí se. Strom, který roste uvnitř skupiny, na něj není zvyklý a sotva mu člověk vykácí okolní jedince, při vichřici se zlomí nebo vyvrátí. (Podobně mohou dopadnout zbylé stromy v MŠ Hamplova. Město nechalo porůznu vykácet stromy, které prý byly nebezpečné, ale protože všechny vyrůstaly společně, ty, které zbyly, nejsou připravené na stres, ztratily ochranu, jsou osamocené a mohou se kdykoli zlomit nebo vyvrátit. Město je nechá vykácet, protože jsou nyní nebezpečné. Časem nezbude nic, co by děti chránilo před vedrem).
Proto by mělo každému kácení předcházet posouzení VŠECH stromů na ploše, jak na sebe působí, jak se podporují. Předvídat, co se stane, když bude některý pokácen.
Špatně ve městě dopadly stříbrné smrky. Vždycky na nich žila mšice smrková, ale stromy její působení přežily. Jenže v minulém roce přišlo katastrofální sucho, bylo vedro, málo vody a stromy začaly mít problémy. Nikdo je nezaléval. Stromy se přestaly mšicím bránit a nakonec jim zůstaly pouze zbytky jehličí na větvích. Město, místo aby počkalo, zda se stromy během dalšího roku vzpamatují nebo uhynou, některé smrky zbytečně pokácelo. Pomoc je zase jednoduchá: masivně zalévat v době sucha, a bohužel, už nevysazovat stříbrné smrky.
Sucho je v poslední době velmi významným stresorem. V teplých oblastech je více tepla než vody, prší málo nebo se voda nevsákne do udusané půdy a odteče. Listnatým stromům vadnou listy, na okraji hnědnou a mohou dokonce opadat předčasně jako by byl podzim. Thuje odhazují suché větvičky. Proto by se měly dřeviny ve vedrech zalévat, ale hodně. 50 – 100 litrů vody naráz s většími intervaly.
Ani nadměrné sluneční záření stromům neprospívá. Na straně otočené ke slunci můžeme na kmenech pozorovat rány jím způsobené, jsou například na lipách v ulici 28. října. Pomoc je jednoduchá: nové stromky vysazovat tak jak byly otočené ke slunci ve školce, nepoužívat jutu na obalení kmene (pod ní se kmen zahřívá a ještě škrtí) a VŠECHNY stromy natírat na jaře na bílo. V Německu už je to běžné. Do Neratovic tato praxe ještě nedorazila. Nakonec je jednodušší strom pokácet než ho chránit.
Dalším stresorem je malý prostor pro kořeny. Pamatujte: co je nahoře (větve), to je i dole (kořeny). Většina kořenů vytváří takový talíř asi do 50 cm pod zemí, vlasové kořínky jsou rozprostřeny na velkou vzdálenost od stromu. Zde kořeny dýchají a získávají vodu. Pokud je prostor malý, zmenšený o betonové chodníky či silnice nebo půda kolem stromu je udusaná, stromy živoří. Pokud je strom nelítostně ořezán, kořeny uhynou. Město by mělo dbát na to, aby stavaři projektanti pamatovali na každý strom s plochou 6 m2, to je norma, která se zde nedodržuje.
Časté je i poškození stromů mrazem, na kmeni vznikají úzké trhliny až dovnitř kmene, zde pak často nastupuje hniloba.
Poškození větrem můžeme u nás pozorovat velmi často. Nad městem se prohnalo několik katastrofálních vichřic, které poškodily nebo zničily stovky stromů. V lepším případě se lámou větve, v horším se strom vyvrátí. Ale pozor, ulomené suché větve nejsou důvod ke kácení. Jak strom stárne, větve se čas od času odlomí, je to přirozený proces.
Poškození polétavým prachem se týká nejen lidí, ale i stromů. Hlavně jehličnany mohou mít černé jehlice od prachu, strom se dusí. Proto by mělo město stanovit podmínky pro úklid, nedovolit fukary, prosadit pravidelný úklid silnic, hlavně po zimě, kdy je všude plno zbytků posypového materiálu, v létě často kropit ulice. Prospěje to nejen stromům, ale i lidem.
Vyjmenovali jsem si stručně všechny neživé (abiotické) vlivy a v příštím článku se podíváme na stres způsobený vlivy živými. | 
