V Kostomlatských sadech zničili krásný strom hlošinu úzkolistou

Určitě si na ten strom pamatujete, rostl v sadech za živým plotem na rohu hlavní ulice. Jeho tři kmeny byly nakloněné nad zem, ale to nikomu nevadilo, tudy nikdo nechodil.

Jak poznáte hlošinu? Je to trnitý řídký keř nebo vzrostlý strom se stříbřitými listy (ne nadarmo jí lidé říkají česká oliva) s stříbrnými oválnými plody s moučnatou dužninou, které jsou jedlé a vyrábějí se z nich kompoty, marmelády i likéry, sušené se melou na mouku a vaří se z nich kaše a pečou cukrovinky. Dřevo se hodí na domácí nářadí i na topení. Na kořenech žijí bakterie, které obohacují půdu o dusík.

Nemá žádné škůdce, snáší dobře neúrodnou půdu, sucho i zakouřené prostředí. Škoda, že to nevědí na radnici.

Strom vzdor své přezdívce není český, pochází z Kavkazu, střední Asie, Mongolska nebo střední Číny, ale k nám byl dovezen ze Středomoří v 19. století, avšak u nás se mu daří velmi dobře.

Hlošina působí krásně osamocená i ve velkých skupinách, má ráda hodně slunce. Hnízdí na ni ptáci a slouží jako úkryt i ochrana ptákům a drobným živočichům.

Ale hlavně květy, kromě toho že krásně voní, mají spoustu nektaru a pylu a lákají na ně včely. V Kostomlatských sadech, jak jsem už psala, žijí v zemi statisíce včel samotářek, které opylují právě malé kvetoucí plochy. Tyto včely budou zničeny při zemních úpravách plochy parku.

Ještě se podívejme co znamenají hlošiny pro včely. V červnu včely navštěvují květy, které poskytují velké množství nektaru s velkou cukernatostí velmi intenzivně. Pokud se týká pylu, květy poskytují velké množství pylu a včely je navštěvují také velmi intenzivně. Včely na svých tělech při pohybu z květu na květ přenášejí pyl a při sběru potravy jen tak mimochodem opylují květy.

Opylování, a to se netýká jen hlošiny, ale všech plodin, je první předpoklad pro tvorbu plodů.

Bez včel není opylování, bez opylování nejsou plody.

Přesto byla hlošina zničena, protože umanuté projektantce Řehákové vadila v jejich plánech nenechat kámen na kameni bez ohledu na stávající zeleň. Odbor životního prostředí obhajoval likvidaci hlošiny tím, že je rozeklaná, s dutinou a tudíž poškozená, nebezpečná apod. Když jsem namítala, že lze strom ohradit plůtkem, vyvrátila se úřednice Vaculová, že kdo to kdy viděl oplotit strom. Viděla jsem oplocený pěnišník z 30. let u školy v Újezdě. V Rakousku a Německu jich je nejmenovaně.

Je nutné zavést zodpovědnost za zničení vegetace a to ve formě vysokých pokut u autorů záměru, ale i zaměstnanců Městského úřadu a HLAVNĚ projektantů.

P.S.: Existuje ještě jedna hlošina. Je poměrně neznámá, nazývá se hlošina okoličnatá, tvoří vysoké keře, v době květu nádherně voní a má spoustu červených, velmi chutných sladkých plodů připomínajících třešničky. Dá sehnat v okrasných školkách, ale je drahá. Jenže co je dnes levné