Zase zavlaje na radnici tibetská vlajka

Blíží se desátý březen a s ním oblíbená fraška neratovické (a nejen její) radnice: vyvěšení tibetské vlajky.

Prý se tím radnice přidává na stranu obhajoby lidských práv v Tibetě; postavila se tím údajně za jeho nezávislost. Pokud se týká nezávislosti Tibetu, lidé ve vedení města si zřejmě myslí, že jsme tupé ovce a nevíme, jaký režim panoval v Tibetě v době jeho tzv. samostatnosti.

Vládl zde krutý teokratický režim, v jehož čele stáli dalajlámové spolu se statisíci mnichů v klášterech. Třetinu obyvatel tvořili otroci, třetinu nevolníci. Jak je zvykem v otrokářských řádech, otrok byl majetkem. Bylo dovoleno jej zmrzačit, týrat, ponižovat, mučit. Nevolník se svým postavením od otroka příliš nelišil. Měl povinnost platit, a když nebylo čím, stal se klášterním otrokem. Dluhy se přenášely na jeho potomky.

Moc hezký režim to byl; někdo se opravdu dožaduje jeho návratu? Asi moc ne, protože kdyby to vyvěšovači vlajek mysleli vážně, jistě by požadovali embargo nebo zákaz dovozu veškerého tovaru vyrobeného v Číně. Jenže nic takového se nedožadují. Vědí, že je to nesmysl. Chtějí se jen zviditelnit, omezují se na prázdná gesta, mlátí hubou prázdnou slámu, mávají vlajkami, balí se do nich, vyvěšují je na radnicích a přitom křičí něco o lidských právech. Hlupáci.

Je paradoxní, že to obhájci lidských práv při tom mají na nohou boty vyrobené v Číně, trika z Číny, pomalu vše z Číny, je obtížné najít výrobek, který není „made in China“ a největší sranda je, že i vlajky Tibetu jsou vyrobené v Číně, takže ti hlupáci vlastně podporují její ekonomiku. Mimochodem, je jim něco známo o tom, že v současnosti klesá chudoba nejen Číňanů, ale i Tibeťanů? Myslíte, si, že by přivítali návrat minulého teokratického režimu?

Kampaň s vyvěšováním tibetské vlajky vznikla v polovině devadesátých let minulého století na základě vzpomínek oberscharführera Heinricha Harrera, člena elitních oddílů SS, který jako horolezec a cestovatel byl na své misi v roce 1939 zatčen v Indii britskou koloniální správou a internován společně s dalšími válečnými zajatci v indickém Déhrádúnu. Odtud se mu později podařilo uprchnout do Tibetu, kde se od roku 1944 do roku 1950 ukrýval a poté se vrátil do Evropy. Poutavý Harrerův příběh v němž psal o svém přátelství s dalajlámou oslovil nejen širokou veřejnost v západní Evropě, ale v roce 1997 jeho knihu Sedm let v Tibetu zfilmoval i francouzský režisér Jean-Jacques Annaud. (Zdroj: WikipedieV Česku se o kampaň pro Tibet zasloužil hlavně Václav Havel díky kterému se pak rozjela naplno celá kampaň i v Česku. Není důležité, že o Tibetu a dnešních Tibeťanech skoro nikdo nic neví, ale za to všichni znají Václava Havla a to je podstatné. Když vyvěšoval Havel, budeme vyvěšovat taky. Tolik k inteligenci určité části českého národa. Otázkou tedy je, k čemu je tahle Tibetománie dobrá, když lidé v dobré víře bojují za někoho, koho sami vůbec neznají. Zkusím si tedy zaspekulovat, protože nic jiného mi nezbude a Tibetomaniaci mi to neřeknou.

Na jedné straně máme Tibeťany, kteří dnes nežijí v otrokářském feudálním režimu, naopak mají nové dálnice, železnice, auta, mikrovlnky, počítače, mobily a všechny možné vymoženosti dnešního světa, které by jim zlý otrokář nejspíš sebral. Možná nadávají na vládu v Pekingu, protože musí dodržovat nějaké pitomé směrnice, podobně jako my ty Bruselské. Prostě si spokojeně žijí své všední životy jako my tady, jen podle jiných pravidel.

To, že také neratovická radnice vyvěsí tibetskou vlajku, svědčí o omezenosti a zabedněnosti vedení města. Jak si dovolí hájit lidská práva jakékoliv země, když sami její představitelé je tady, v naší zemi, v našem městě, porušují?

Ano, porušují a pošlapávají naše lidská práva, práva nás občanů a obyvatel města.

Shazují se stolu petice, umlčují vzdorné občany, potlačují svobodu projevu, cenzurují média, nepřipouštějí diskuzi, najímají si za naše peníze právníky proti lidem, lžou, zatajují důležité informace, spolčují se s developery a s vlivnými osobami, najímají si exekutory, kteří vyhodí na dlažbu důchodce i matky s dětmi…

P.S.:

Jestlipak nechá neuvolněná místostarostka Mrzílková, faktická vládkyně města, vyvěsit na půl žerdi na znamení smutku českou vlajku 15. března v den německé okupace Čech, Moravy a Slezska? Totéž by měla udělat v den bombardování Neratovic 22. března 1945 našimi tehdejšími i současnými spojenci.