Samospráva ruku v ruce s úředníky zabila dub na křižovatce ulic Fibichova a U Strouhy.

Nejméně 150 let rostl dub v lesíku u Mládežnické ulice. Jako každý strom rostl pomalu a rozkládal větve do okolí; připravoval se na dlouhý život možná několika set let v místech, které si vybral k životu.

Nikdo ho nesázel; z malého žaludu zapadlého do štěrbiny v zemi postupně vyrostl statný strom. Jeho kořeny jej držely v půdě, čerpaly z ní vodu a živiny, z listů stoupala vodní pára, která ochlazovala prostředí, stínil a chránil sousední stromy před vichřicí, do okolí pronikal kyslík potřebný všemu živému. V jeho větvích si ptáci stavěli hnízda, pod kůrou se uhnízdil hmyz a jak dub stárl, ve vznikajících dutinách plných trouchu se usídlili vzácní chránění brouci. Strom sloužil všem, i lidem, celá léta bez nároků na odměnu.

Jednoho dne přišel člověk z města a z neznámého důvodu uřízl dubu jednu z jeho dvou větví. Přesto dub ránu zahojil a rostl dál. Přežil všechny vichřice a smršti, doby sucha i přívaly dešťů.

Jen lidskou lhostejnost, tupost a chamtivost nepřežil.

Jednoho dne si funkcionáři na zdejší radnici usmyslili,  že právě v místech, kde dub rostl, povede silnice. Příslušní činitelé i s úředníky si mohli klást podmínku, že projektant musí zvolit takové řešení, aby dub byl zachován. Šlo by to. Ulice mohla být složena ze dvou částí, uprostřed mohl být strom zachován. V zahraničí se také využívá varianta vybudovat jakousi lávku či přechod přes kořeny, stejně jako zúžit silnici v místech, kde strom roste, tedy rostl. 

Když se chce, všechno jde. Jenže tady v Neratovicích radnice nechce. Neklade si žádné podmínky, nechává projektantovi volnou ruku. Ten samozřejmě jde cestou nejmenšího odporu, narýsuje rovné čáry, co by přemýšlel nad složitým řešením, když to po něm město nechce a dostane tak jako tak odměnu za svou odbytou práci.

Jenže v dutině při bázi kmene byli objeveni vzácní chránění brouci. Ve státě, který si váží svého přírodního bohatství, by musely být práce na stavbě pozastaveny a dub i s brouky by musel být zachován. Jenže náš stát, co nám v něm už nepatří skoro nic, si neváží svého přírodního bohatství. Stačí kraj pořádat o výjimku z ochrany a kraj ji udělí. Zvláště, když v krajském zastupitelstvu je naše starostka, která se paradoxně představovala před volbami jako ekoložka. Kraj, jak se dalo očekávat, výjimku udělil a mohlo se kácet.

Město zabilo bez výčitek svědomí krásný strom, který tu mohl růst ještě stovky let. Skácel se k zemi, jako podťatý. Doslova.

Hloupí lidé tvrdili, že byl nemocný, měl přece v kmeni dutinu. Nevědí, že dutina v kmeni nemá vliv na jeho stabilitu. Ti brouci, tvrdili někteří, se přece mohou rozletět do okolních zdravých stromů. Nemohou. Obnažená dutina vyschne a nic se v ní už z trouchu nevylíhne. K svému vývinu potřebují brouci opět dutiny, kompaktní kmeny zdravých dubů jsou jim k ničemu. Škoda, že naše školství věnuje tak málo pozornosti výuce biologie a ekologie. Nedivme se, že povědomí o ochraně přírody je na minimální úrovni. Naše starostka biologii a ekologii vyučovala, a přesto nic neudělala pro záchranu dubu.

Byli jsme opět, už poněkolikáté, okradeni lidmi z radnice o naše bohatství. Žádná nová silnice ani chodník nemůže nahradit zničený strom a uhynulé chráněné brouky. Co na to více říci?

Anna Spěváčková
Jméno:Petr Paseka
Datum:26.02. 17:49
Titulek:Život jednoho stromu
Bylo to v roce 1825. Neratovice byly jen malou vesnici. Rakousko se jen těžce probiralo z následků napoleonských válek. Císařství zbankrotoValo.Namísto dobrých kovových penez museli rolníci přijmout papírove bankocetle. A přesto se v jedné malé obci našla rodina s pěti dětmi. Ano,tři nejstarší pomáhaly tátovi oset pole, držet a krmit zbytek dobytka. Jen sestileta Anička nemusela na pole. A tu ji napadlo, že zasadí stromek. "Mami,Já zasadila Žaloudík!" To jsi hodna, Aninko. Vyroste ti stromek, pravila maminka. A stromek rostl... Anička se vdala, mela deti, ze stromku se stal strom, pak statný dubový kmen... A všechny Aničky i Marušky si pamatoval. Usmíval se na ně,žaludy jim házel na hrani...
Jméno:Anna Spěváčková <spevackova@seznam.cz>
Datum:26.02. 22:09
Titulek:Pokračování pohádky o dubu...
A tak plynuly roky. Jednoho dne si primaska města spolu s konšely usmyslela, že by možná jejich klesající obliba stoupla, kdyby opět nechali vystavět další novou ulici. Zadali úředníkům, aby nechali nakreslit projekt; bylo jim jedno, že v cestě stojí dub, který se usmívá na děti a hází jim žaludy na hraní. Ani úředníky nějaký dub nezajímal, měli jediný cíl - zalíbit se primasce, aby nepřišli o teplé místo. Odškrtli si zadaný úkol, na projekt se ani nepodívali. Možná ani nepostřehli, že lhostejný projektant nakreslil ulici přímo přes krásný dub. I jemu byl ukradený nějaký strom. "Žádný problém, vykácí se, ne?", usoudil. Vždycky to tak bylo. Souhlasila s ním primaska i konšelové. Kývali hlavou i poslušní úředníci. Našlo se i pár řiťolezců z řad obyvatel města. Jen pár myslících lidiček protestovalo, ale byli krátcí na primasku a její nohsledy. Nepomohli ani lesknoucí se vzácní zlatohlávci usídlení v dutině kmene. Jednoho dne přišli lidé se sekyrami a pilami a strom zavraždili. Ozval se sten padajícího stromu a dál už nebylo nic. Naši předci věřili, že duše stromu nezapomíná na ty, kdo se zasloužili o jeho zkázu.
Jméno:Jiří Navrátil
Datum:28.02. 19:51
Titulek:--- pokračování pohádky o dubu.
A tak plynuly roky. Až přišel čas, kdy dostala primaska nápad, že na místě, kde stojí dub se vystaví silnice. S tímto nápadem také přišla na radnici na jednání konšelů. Dlouho se ten večer svítilo na radnici. Konšelé do noci debatovali o tom zda dub pokácet a nebo zachránit. Až tu jeden moudrý konšel přišel s nápadem, že cesta dub obkrouží a strom bude zachráněný. Zastyděla se primaska za svůj neuvážený nápad a konšelům se omluvila. Pak všichni svorně vstoupili mezi prostý lid netrpělivě čekající před radnicí na rozhodnutí o osudu dubu, aby jim zvěstovali šťastnou zprávu, že strom bude zachráněný. Proto aby se tento příběh neopakoval, přijali moudří konšelé při dalším zasedání rozhodnutí, že dub bude po dobu jeho života radnicí chráněný... POHÁDKY mají přece končit dobře. V opačném případě je to buď jiný literární styl nebo životní realita!
Jméno:Anna Spěváčková <spevackova@seznam.cz>
Datum:28.02. 20:18
Titulek:ach ano...
Je to jen pohádka, skutečnost je krutá...