Samospráva ruku v ruce s úředníky zabila dub na křižovatce ulic Fibichova a U Strouhy.

Nikdo ho nesázel; z malého žaludu zapadlého do štěrbiny v zemi postupně vyrostl statný strom. Jeho kořeny jej držely v půdě, čerpaly z ní vodu a živiny, z listů stoupala vodní pára, která ochlazovala prostředí, stínil a chránil sousední stromy před vichřicí, do okolí pronikal kyslík potřebný všemu živému. V jeho větvích si ptáci stavěli hnízda, pod kůrou se uhnízdil hmyz a jak dub stárl, ve vznikajících dutinách plných trouchu se usídlili vzácní chránění brouci. Strom sloužil všem, i lidem, celá léta bez nároků na odměnu.

Jednoho dne přišel člověk z města a z neznámého důvodu uřízl dubu jednu z jeho dvou větví. Přesto dub ránu zahojil a rostl dál. Přežil všechny vichřice a smršti, doby sucha i přívaly dešťů.

Jen lidskou lhostejnost, tupost a chamtivost nepřežil.

Jednoho dne si funkcionáři na zdejší radnici usmyslili,  že právě v místech, kde dub rostl, povede silnice. Příslušní činitelé i s úředníky si mohli klást podmínku, že projektant musí zvolit takové řešení, aby dub byl zachován. Šlo by to. Ulice mohla být složena ze dvou částí, uprostřed mohl být strom zachován. V zahraničí se také využívá varianta vybudovat jakousi lávku či přechod přes kořeny, stejně jako zúžit silnici v místech, kde strom roste, tedy rostl. 

Když se chce, všechno jde. Jenže tady v Neratovicích radnice nechce. Neklade si žádné podmínky, nechává projektantovi volnou ruku. Ten samozřejmě jde cestou nejmenšího odporu, narýsuje rovné čáry, co by přemýšlel nad složitým řešením, když to po něm město nechce a dostane tak jako tak odměnu za svou odbytou práci.

Jenže v dutině při bázi kmene byli objeveni vzácní chránění brouci. Ve státě, který si váží svého přírodního bohatství, by musely být práce na stavbě pozastaveny a dub i s brouky by musel být zachován. Jenže náš stát, co nám v něm už nepatří skoro nic, si neváží svého přírodního bohatství. Stačí kraj pořádat o výjimku z ochrany a kraj ji udělí. Zvláště, když v krajském zastupitelstvu je naše starostka, která se paradoxně představovala před volbami jako ekoložka. Kraj, jak se dalo očekávat, výjimku udělil a mohlo se kácet.

Město zabilo bez výčitek svědomí krásný strom, který tu mohl růst ještě stovky let. Skácel se k zemi, jako podťatý. Doslova.

Hloupí lidé tvrdili, že byl nemocný, měl přece v kmeni dutinu. Nevědí, že dutina v kmeni nemá vliv na jeho stabilitu. Ti brouci, tvrdili někteří, se přece mohou rozletět do okolních zdravých stromů. Nemohou. Obnažená dutina vyschne a nic se v ní už z trouchu nevylíhne. K svému vývinu potřebují brouci opět dutiny, kompaktní kmeny zdravých dubů jsou jim k ničemu. Škoda, že naše školství věnuje tak málo pozornosti výuce biologie a ekologie. Nedivme se, že povědomí o ochraně přírody je na minimální úrovni. Naše starostka biologii a ekologii vyučovala, a přesto nic neudělala pro záchranu dubu.

Byli jsme opět, už poněkolikáté, okradeni lidmi z radnice o naše bohatství. Žádná nová silnice ani chodník nemůže nahradit zničený strom a uhynulé chráněné brouky. Co na to více říci?