V Neratovicích stále panuje informační temno

Mám dojem, že Neratovice jsou snad jediná obec v republice, kde prakticky chybí informační vývěsní skříňky a nevyužívá se městský rozhlas.

Ať jedu kamkoliv, vždy mě upoutají na návsích nebo náměstích vyvěšené skříňky se zprávami z místních tělovýchovných jednot, politických stran, spolků či sdružení, knihoven, domů dětí, komunitních center, kulturáků, občas se objeví i informace o církvích, domech pro seniory nebo domů s pečovatelskými službami. K tomu ještě obce využívají městský rozhlas; když jej někdo zmešká, má často možnost si hlášení najít na webu.

Obyvatel obce nebo návštěvník má přehled, co se ve městě děje, kam může zamířit a zapojit se do života města. Třeba v Brandýse je podél pěší trasy celá řada vitrín všech možných institucí.

U nás v Neratovicích skříňky jsou, ale ve většině z nich, doslova na každém rohu, je program SD. Další jsou na náměstí podél chodníku; v jedné z nich jsou bez ladu a skladu vyvěšovány programy různých městských zařízení, vedlejší opět opakují programy SD. Naproti bazénu je skříňka s informacemi pro tělesně postižené, vedle je propagační skříňka soukromého ekonomického lycea a akademie v Lobkovicích. U SD ve skříňce je reklama Kvasničkových kurzů tance a městské knihovny, u ZUŠky je ukázka prací dětí, úplně mimo trasu chodců u Domu dětí visí skříňka s minimem informací. Málem bych zapomněla na skříňku pohřební služby Jiřího Najmana u cesty k Penny. Bohužel, firma není ochotná na sídlišti vyvěšovat všechna úmrtní oznámení, jenže kdo si je přečte v ulici blízko Labe.

Některé obce ještě instalují desky, kam si může kdokoliv přilípnout své vlastní oznámení, samozřejmě zadarmo.

V Neratovicích takové desky neexistují; babička, které se ztratila kočka a chce to oznámit svým spoluobčanům,  může nalepit letáček na zastávku, ale hodně riskuje! Je to totiž zakázané, znečišťuje tím město a pokud ji někdo přistihne při činu, může být popotahována pro přestupek. A napaří jí pokutu.

Pak má možnost dát inzerát do Listů. Musí to být do 10. každého měsíce a bude čekat celý měsíc, než periodikum vyjde, což je v případě kočky poněkud dlouhý termín. Zapomněla jsem na to, že za oznámení ve velikosti 1/32  stránky (4,5 cm x 3 cm) babička zaplatí 450 korun!  To je pak levnější koupit si kočku novou.

Další možnost je využít plakátovací plochy. Neslavně proslulá firma Rengl, kterou tolik propagovala starostka Mrzílková, už z města zmizela. Místo ní spravuje plakátovací plochy Společenský dům. Jeho ceník je také pozoruhodný:

Formát / ks / den
A4 1,- Kč, A3 2,- Kč, A2 3,- Kč, A1 6,- Kč, A0 9,- Kč

Mimimální cena zakázky: 250,- Kč (přesně zkopírováno z webu plakátyneratovice.cz.
Babička, která ztratila kočku, musí tedy zaplatit minimálně 250 korun, aby její letáček byl vylepen.
Jak je vidět, moc možností tady ve městě nemáme.

Na závěr si nechám městský rozhlas. Prý je určen jen pro mimořádné události, jako jsou havárie, povodně, nálet kobylek či přistání mimozemšťanů. Jako městský rozhlas není využíván, prý to nejde. Nevím, nejsem technik a v těchto věcech se nevyznám. V každém případě sousedský a společenský život je kvůli informačnímu temnu potlačován, přímo likvidován. Ale to všem „vládcům“ od převratu vyhovuje, řídí se přece heslem: “Rozděl (společnost) a panuj“.

Anna Spěváčková