Zmrzačené stromy

V našem městě, ale i jinde, se rozmáhá nešvar drasticky ořezávat stromy, údajně kvůli bezpečnosti. Stromům ořezání škodí, mohou podlehnout infekci, narušuje stabilitu, snižuje se věk jejich dožití.

Město – odbor životního prostředí – se obává velikosti stromů a strachuje se, že ze stromu se může ulomit větev, která poraní chodce, a oni na radnici si to „odskáčou“, má obavy z ničivých důsledků vichřic, a je nutné se zmínit i tom, že v řadách tzv. odborníků jsou v mnoha případech, bohužel, tyto práce považovány za samozřejmé při péči o stromy. Neuvědomují si, že strom sám ví, jakou korunu musí vytvořit pro konkurenční prostředí. Svým způsobem bychom se měli stát stromem, abychom pochopili, co se nám snaží sdělit. Proto podle nejnovějších trendů by měl být okrasný strom po vysazení podroben pouze výchovnému řezu (v době, kdy má slabé větve, ostříhán zahradnickými nůžkami a pak už neřezat). Jenže zvyk je zvyk a kšeft je kšeft:

Je tedy zjednána komerční firma, pro kterou je důležitá zakázka a následný zisk. Výjimkou by asi byla firma, která by oznámila zadavateli, že strom nebude řezat, protože to nepotřebuje. Jsou tedy ořezány nejen suché větve, které by mohly skutečně ohrozit chodce, ale jsou odstraněny i další živé větve; v poslední době se rozmohlo odstraňování konce větví tak, že zůstane tenká větev, která není dostatečně silná aby převzala funkci odřezané větve.

Výsledkem je spousta ran, kterými do těla stromu pronikají patogeny (choroboplodné zárodky) , kterým se stromy nejsou schopné bránit. Některé druhy stromů např. topoly jsou zvláště choulostivé. Je narušena vitalita (životaschopnost), stromy umírají mnohem dříve než stromy neořezané.

Strom při ořezání přichází o spoustu listů, ve kterých se vyrábějí výživné látky (viz fotosyntéza). Těch je mnohem méně než je potřeba, důsledkem je chřadnutí kořenů, které nejsou schopné odolávat útoku škůdců a hub; poškozené kořeny nemají schopnost zásobovat nadzemní část vodou a dalšími látkami, nadzemní část může začít chřadnout. Kořeny kromě zajištění vody a výživy z půdy drží strom v zemi, zajišťují jeho stabilitu.

A v tom je ten paradox: aby byl strom stabilní, je ořezán. Protože je ořezán, stává se nestabilním, nebezpečným.

Dalším typickým jevem po ořezání stromů je nekontrolované vytváření mladých větví na okraji odříznuté větve. Poškozený kořenový systém se ale obnovuje velmi těžko. Stabilita stromu klesá.  Prohlédněte si velikánský topol na Kojetické, místo původní ořezané větve je zde shluk nových větví, ty jsou ale velmi slabě upevněny a mohou se díky rychlému růstu a tíze začít lámat. Původní větev s mnoha novými je tedy mnohem těžší, v místě řezu se místo dřeva často vytváří dutina, výsledkem je odlomení těžké a nestabilní větve.

Je ironií, že velké stromy ořezané za účelem zlepšení stability a odolnosti vůči vývratu, jsou k němu již za několik let náchylnější než před zákrokem.

Při odřezání větví jsou odhaleny vnitřní partie, listy uvnitř stromu nejsou zvyklé na silnější sluneční záření, dochází k popáleninám, u mladších stromků se slabou kůrou může být i ta popálena. Změnou tvaru ořezaného stromu mohou utrpět škodu i sousední stromy silně ozářené sluncem v letním období.

Jsou ale výjimky, kdy se stromy ořezávají:
- U vrb se stromy seřezávají tzv. na hlavu nebo babku kvůli produkci proutí, lípy se takto seřezávají kvůli omezenému uličnímu prostoru.
- Ovocné stromy se pravidelně řezají, aby bohatě a pravidelně plodily ovoce.
- V barokních zahradách se stromy tvarovaly z estetických důvodů.
- Odlehčení velmi starých chřadnoucích stromů.

Bohužel, odbor životního prostředí je v současné době v rozkladu, komise pro životní prostředí a vzhled města je prakticky nefunkční, rada města ani zastupitelstvo nemá zájem o její doporučení, město ignoruje zájemce o spolupráci z řad občanů, ať už odborníků či znalců.

Stav péče o stromy v našem městě je katastrofální.

P.S.: Omlouvám se za neodborné názvy. Vycházím z toho, že pro porozumění veřejnosti je nutno použít výrazy obecně známé a srozumitelné.

Anna Spěváčková